Egyptský brouk: Skarabeus: Posvátný egyptský brouk a symbol štěstí

Když se v egyptologických sbírkách setkáte s pojmem posvátný egyptský brouk, narazíte na nesmírnou rozmanitost jeho forem – od miniaturních fajánsových pečetidel nošených na prstenech až po masivní hrobové skarabey z tmavozeleného čediče.

Typologie a funkce skarabeů ve starověkém Egyptě

Přírodní biologie vs. egyptský mýtus o stvoření

Staroegyptský název pro skarabea zněl cheprer, což je přímo odvozeno od slovesa cheper s významem „vzniknout, vyvinout se, proměnit se“. Tento lingvistický původ přesně vystihuje biologické pozorování starých Egypťanů:

• Kutálení kuličky: Sameček vrubouna posvátného formuje kuličku z trusu hospodářských zvířat a tlačí ji zadníma nohama pozpátku přes rozpálený písek. Egypťané v tom spatřovali neviditelnou sílu, která každodenně pohybuje slunečním kotoučem po nebeské klenbě.
• Zrození z nicoty (partenogeneze): Samice vrubouna klade vajíčko dovnitř kuličky zahrabané hluboko v podzemní noře. Když se larva vyvine a dospělý brouk se nečekaně vyhrabe ze země na povrch, Egypťané netušili nic o vajíčkách – domnívali se, že skarabeus vzniká spontánně sám ze sebe z neživé půdy. Stal se tak nejčistším symbolem božské samoplodící síly a vzkříšení z hrobu.

Srdcový skarabeus a vážení duše v podsvětí

Nejvýznamnější roli hrál skarabeus v záhrobním kultu. Podle 125. kapitoly Knihy mrtvých musel každý zesnulý předstoupit před tribunál 42 božských soudců v čele s Osiridem v Síni obou pravd. Bůh Anubis položil srdce zesnulého na jednu misku vah a na druhou pírko bohyně pravdy Maat.

Pokud bylo srdce zatíženo hříchy, převážilo misku a bylo okamžitě pozřeno monstrem Ammit (křížencem krokodýla, lva a hrocha), což znamenalo věčné zatracení. Aby se tomuto osudu zabránilo, přikládali balzamovači na hrudník mumie velkého srdcového skarabea. Na jeho ploché bříško byl vyryt text 30. kapitoly Knihy mrtvých, který kouzelnou formulí zapřísahal vlastní srdce zesnulého:

„Ó srdce mé matky, srdce mého pozemského bytí! Nestůj proti mně jako svědek před soudci, neříkej proti mně křivého slova před pánem vah…“

Žulový skarabeus v Karnaku: Proč jej turisté obcházejí?

Při návštěvě chrámového komplexu v Karnaku v Luxoru narazíte u severozápadního břehu Posvátného jezera na monumentální sochu skarabea z růžové žuly spočívající na vysokém pískovcovém podstavci. Nechal ji vytesat faraon Amenhotep III. v 14. století př. n. l. na počest boha Cheprera.

Kolem tohoto sloupu dodnes krouží tisíce turistů. Podle novodobé egyptské legendy vám obcházení sochy přinese splnění přání:

• 3 oběhnutí: Přinášejí štěstí a úspěch v podnikání.
• 5 oběhnutí: Zajišťují pevné zdraví a dlouhověkost.
• 7 oběhnutí proti směru hodinových ručiček: Zaručují lásku, nalezení životního partnera a u žen snadné otěhotnění.

Okřídlený skarabeus a záhada meteorického skla krále Tutanchamona

Jedním z nejúchvatnějších šperků nalezených Howardem Carterem v hrobce faraona Tutanchamona (KV62) byl velký náprsní pektorál znázorňující okřídleného skarabea. Brouk má široce rozepjatá křídla zdobená barevnými intarziemi a v předních končetinách třímá sluneční bárku s měsíčním okem Udžat.

Největší vědeckou senzaci však vyvolalo tělo samotného brouka. V roce 1999 italští mineralogové a geochemici podrobili nažloutlý průsvitný kámen pektorálu spektrální analýze a zjistili, že nejde o obyčejný křemen ani chalcedon. Jedná se o tzv. pouštní sklo z Libyjské pouště (Libyan Desert Glass). Tento přírodní křemičitý materiál vznikl před 29 miliony lety, kdy nad saharskou pouští explodoval obří meteorit a extrémní žár přesahující 1 600 °C roztavil křemenný písek na ryzí sklo. Staří Egypťané podnikali riskantní výpravy stovky kilometrů do nitra neprostupné dunové pouště, aby tento kosmický minerál získali pro výrobu královských posvátných skarabeů.

Jak se ve starověku vyráběla posvátná fajáns

Zatímco králové nosili amulety z polodrahokamů a meteorického skla, běžní obyvatelé nosili skarabey z tzv. egyptské fajánse (ve staroegyptštině tjehenet, což znamená „zářící jako slunce“). Nešlo o keramiku z jílu, ale o křemičitou sintrovanou hmotu tvořenou mletým křemenem, sodou a vápnem. Směs byla obohacena o oxid mědi, který při výpalu v pecích za teplot kolem 850 °C vytvořil na povrchu nádherně lesklou tyrkysovou či kobaltově modrou skelnou glazuru. Modrá a zelená barva symbolizovaly nilskou vodu, vegetaci a věčné mládí.

Jak poznat pravého kamenného skarabea od laciného padělku

Skarabeus je bezkonkurenčně nejprodávanějším egyptským suvenýrem. Trhy v Hurghadě i Káhiře jsou však zaplaveny miliony levných odlitků z barevného plastu a sádry dovážených z Číny. Pokud chcete autentický ručně vyřezávaný suvenýr z egyptského kamene, vyzkoušejte tyto jednoduché testy:

• Hmotnost a teplota: Skutečný kámen (čedič, alabastr, steatit) je v ruce těžký a na dotek studený. Plastový padělek je lehký a okamžitě přebírá teplotu dlaně.
• Test plamenem: Požádejte prodejce, aby přiložil plamen zapalovače k broukovi. Pravý kámen se nespálí ani nezapáchá; plast se okamžitě začne škvařit a silně zapáchat chemií.
• Rytina na spodní straně: Ručně vyřezávaný steatitový skarabeus má jedinečné drobné nepřesnosti v hieroglyfech na bříšku. Pokud je linka strojově dokonalá a na hranách jsou viditelné švy po lisovací formě, jedná se o průmyslový odlitek z pryskyřice.

Často kladené otázky o posvátném skarabeovi (FAQ)